Elisabeth Waldsteinová, rozená Weinzweigová, se narodila 22. května 1871 v Magdeburku jako dcera obchodníka Bernharda Weinzweiga a jeho manželky Caroline Lindenthalové. Po prvním manželství s obchodníkem Leibem (Louisem) Waldsteinem z Annabergu a narození dcery Fanny v roce 1895 se po rozvodu v roce 1903 přestěhovala zpět do Magdeburku.
Její dcera Fanny studovala medicínu a po obhájení disertační práce v roce 1923 získala titul doktorky medicíny. Matka a dcera plánovaly emigraci kvůli rostoucím perzekucím ze strany nacistů. V roce 1938 však byla Fanny odebrána lékařské licence, což zničilo její profesní život. Fanny tragicky zemřela na zápal plic 31. října 1940.
Zatímco pronásledování Židů sílilo, Elisabeth Waldsteinová žila i nadále v tíživých finančních poměrech. Musela se přestěhovat do tzv. „Judenhausu“ (židovského domu) a za opravu svého starého bytu zaplatila přes 1 000 říšských marek. Dne 2. prosince 1942 byla deportována do Terezína, kde také 13. prosince 1942 za nelidských podmínek zemřela.
Krutost, kterou Elisabeth Waldsteinová a její dcera zažily, ukazuje systematickou likvidaci života během holokaustu. Jejich odpor vůči pronásledování a solidarita s ostatními oběťmi ukazují odhodlání bojovat proti hrůzným činům nacistů.